Pozn. JČ: Měl jsem pocit, že Pavel Pečínka ve svém článku trochu přehání. Nechceme samozřejmě blokovat „jiné“ názory, ale musíme si dávat pozor, abychom nepublikovali vyloženě nepravdivé informace. Zeptal jsem se proto kolegů v Britských listech, zda máme Pečinkův článek vydat. Zde je reakce Boba Kartouse:
Za mě klidně, ale je to
poskládáno poněkud arbitrárně. Podpořit smíření v Brně jsem byl taky,
byli tam například Uhlovi, s nimiž patříme určitě k těm lidem, kteří se
proti genocidnímu chování Izraele vyslovujeme (nevím, co by si autor
představoval, že v českém prostředí můžeme udělat více). Zrovna v tom
průvodu bylo nepochybně mnohem více lidí, jejichž postoje v tomto směru
nereprezentují ten v Česku převažující.
Pohled
na ukrajinskou historii v Česku je zjevně stále pod velmi silným vlivem
sovětského výkladu dějin. Netvrdím, že různé frakce ukrajinského odboje
nejsou kontroverzní, ale dívat se na Banderu a Melnyka jako na
„nacisty“ je podobné, jako považovat za „nacistu“ finského generála
Mannerheima. Prolínat současný a historický kontext určitě lze, ale ne
na těch pár řádcích, to pak přestává dávat smysl.
Spíše
by bylo fajn, kdyby se autor zamyslel, co je příčinou postojové
polarizace a proč je řada lidí ochotných zastávat radikální postoje,
aniž by sami byli radikální.
Ale jak říkám, klidně bych to vydal, snad s poněkud méně clickbaitovým titulkem.
Pavel Pečínka:
Via: BL

V kategorii Zprávy
Zaslal/a admin on 30.5.2026